21. – 27. července 2012, Bracciano, Itálie
Je pondělí a já už jsem něco přes 24 hodin zpátky ve své oblíbené evropské zemi. Ano, týden s Italy mě v tom znovu utvrdil. Už žádných 38 stupňů a k obědu vytoužený řízek s bramborovým salátem, konečně něco jiného než pasta, pasta a zase pasta… Závodní lokace tam mají suprové, ale bohužel to svým zásahem dokážou taky víc než dobře zkazit. Zapamatujte si, už nikdy nebudeme nadávat na české rozhodčí!
Přes to všechno vzpomínám na týden strávený na sopečném jezeře Bracciano (20 kilometrů severně od Říma) pozitivně. Na místo jsme přijeli v sobotu 21.7. a přivítal nás termický vítr o síle 8 m/s. Bylo nám řečeno, že takhle tady fouká od dvou odpoledne každý den a tak jsme si začali v hlavách vykreslovat nádherný letní týden se spíše silnějším větrem a tak teplou vodou, že se v ní nedalo ani zchladit. Bohužel hned nedělní trénink nás překvapil negativně větrem 2-7 m/s, který přeskakoval podobně jako na našem domovském pryglu.
Závodit se začínalo v pondělí 23. července. Na startovním roštu bylo 106 fireballů, tedy dost poctivá flotila. Na vodu jsme na plánovaný start ve 13:00 kvůli větru dosahujícímu 30 uzlů nejdříve nevyjeli. Po hodinovém odkladu se zdálo vše v pořádku, a tak jsme vyjížděli do středního větru a byli natěšení i trochu nervózní ze začínajícího závodu. Jenže než jsme na start dojeli, tak foukalo 30 uzlů znovu, a tak jsme honem rychle „rakovali“ (přenastavovali záklon stěžně) do těchto extrémních podmínek. Jenže už tady začínaly první rozhodcovské problémy. Na vodě jsme čekali cca 3 hodiny, během kterých jsme kvůli měnícím se podmínkám ještě několikrát přenastavili celou loď. Když jsem o půl šesté večer startovali na naprosto neregulérní čáře a na autobusoidní trati foukalo už znovu 30 uzlů. Rozjížďka byla v průběhu přerušena, ale celé první kolo jsme se i v extrémních podmínkách drželi do 15 místa. Koupačka při stahování spinakeru na 3. bojce nás lehce srazila, ale nebylo to nic zásadního. Nakonec jsme přijeli nabřeh po 7 hodinách, vysílení a bez ujeté rozjížďky!
V úterý už bylo lépe. Taky jsme čekali 2 hodiny na start a od odstartovali jsme na šestý pokus (106 fireballů není zrovna ukázněná flotila), ale první rozjížďka závodu přinesla náš vůbec nejlepší výsledek. První bojku jsme točili pátí, v druhém kolo dokonce druzí. Nakonec to pro nás dopadlo pátým místem. Druhou jsme dojeli 30. a bylo to pro nás prozatímní 13. místo.
Další dny byly provázené neschopností závodní komise přestavovat trať, opakovanými starty a dlouhým čekáním. Několikrát pustili i ulitý start jen aby se už závodilo. Celkem jsme ujeli 6 rozjížďěk a s mým tradičním kormidelníkem Jirkou Parůžkem z Toušeňského jachtklubu jsme obsadili celkové 26. místo. Škoda byla poslední rozjížďky, kdy jsme se na poslední stoupačce kvůli špatně zvolenému křídlu propadli z 10. místa o 15 příček a znamenalo to pro nás celkovou ztrátu 4 lodí.
Ale abych jen nenadával, Bracciano má určitě něco do sebe. Když naskočil tradičný termický vítr tak dlouhé raumy v silnějším větru byly nádhera, která se u nás jen tak zažít nedá. Podle místních jsme měli dost smůlu na počasí, tak třeba bude někdy příště líp. Jezero to je pro Fireball jak stvořené a surfování na metr a půl velkých vlnách pozorované z plné hrazdy nad vodou čistou tak, že si zadá i s Jadranem, byl zážitek, na který se jen tak nezapomíná.
Český fireball znovu potvrdil své vysoké místo v evropské konkurenci. Martin Kubový s Romanem Ročkem dojeli celkově třetí a 4 české lodě byly do desítky. Velké gratulace patří Jitce Bidlové–druhé zástupkyni našeho jachtklubu, která spolu s její kormidelnicí Klárou Janderovou obsadila celkové 64. místo a zároveň místo PRVNÍ v kategorii ženských posádek!
Nezbývá než vzkázat obrovský dík Lodním sportům Brno za poskytnutou finanční podporu, bez které bych se tohoto závodu zcela jistě účastnit nemohl. Bylo to obrovské povzbuzení do budoucna a hlavně zjištění, že i v tomto závodě jsme se do dvacítky umístit mohli. Příští rok je Mistrovství světa ve slovinské Portoroži a pokud dáme přípravě a vůbec závodění na Fireballu to co doposud, nebo lépe ještě víc, mohli bychom začít pomýšlet na zajímavá umístění i ve světové konkurenci.
Vašek Huk
