V rozběhu velmi nabité jarní sezóny se odvážná posádka ve složení Buchta a Elis za doprovodu Mišáka vydala na týdenní výjezd na Gardu. S jednotkami hodin na dvojtrapézové bestii RS800 se pustili do zkoumání italských vod, a to rovnou na mistrovství Evropy.
S cílem pro první den dojet alespoň jedno kolo a později i rozjížďku zvládli dojet tříkolové rozjížďky obě, Garda s větrem a vlnami nezahálela, za cenu jedné kosatky a epesní koupačky to bylo pro začátek víc než dost. Druhý den tentokrát o třech rozjížďkách byl pořádnou dávkou adrenalinu, gennakrových skluzů a jednoho DNF, tak jak se to má a patří. Den třetí vyčaroval pouze jeden další zářez, vítr si prostě musel dát pauzu. Čtvrteční start v devět ráno dodal poctivé brněnské prostředí ve znamení mnoha změn a pokryvů, ale ani to nebylo na škodu – podmínky připomínající ty domácí snad i trochu pomohly ve výsledcích. Po hodinovém čekání se zvedla Ora a už tak náročný den zaskočily další dvě rozjížďky ve středním až silném větru a pěkných vlnách. Poslední den byl ukázkovými příkladem slunné Itálie, vyjelo se pro poslední dva starty, po vyhlášení už se jen balilo, loučilo, poslední zmrzlina a šupem přes noc na Lipno. Celkově z toho bylo 28. místo, ale v Černé byl okolo velké osmikilařské výpravy docela šrumec, někdo se o zábavné historky prostě postarat jednou za čas musí.
