23. – 24. 7. 2011, Bolevák
Za posledních 10 let jsem nedostala důvěru společnosti. A teď tohle … napsat článek o Vánočce. Jak to pojmout: Vítr z jihojihovýchodu se změnou o 43,8 stupňů, … stížnost na středoevropské počasí v tomto období … pochválit rozhodčí a obsluhu baru? Asi ne, kromě baru tomu mnoho nerozumím.
A nebo se vydat právě tímto směrem?
Pro mě závod začal projetím D1, busem. A přestoupením do auta k Mícovi a jeho děvčatům, v Praze. Po prvotních informacích, že se snad nedodržují tradice, jsme nakoupili zásoby a zaplakali nad Řánem, který v panice raději ani nevyjel. A tím to začalo… šťastné a veselé… v autě voní rum… my pijeme obouruč… a hlavně rychle, do Plzně to není daleko. Otevřená brána loděnice, povolit popruhy, přemístit na bar a pokračovat ve fajn náladě. Jak dlouho nebyly závody? „Hele, tebe jsem dlouho neviděla.“ Decibely duněly…
… a ráno bylo krušné. Postavila se loď, přihlásilo se Trpcovi… datum závodu? „O vánocích, vole.“ Nástup, start… upadnutí do vody… uvázání provázku … druhý start minutí dvou bójek ze čtyř, ještě jedna rozjížďka. Pauza na čočku. A pak ještě tři, ze kterých si pamatuji jen to, že se mi podařilo uřvat Mint boat až se cvakli. Ozdobený stromeček venku, řízek a bramborový salát na baru, fotky ze dne na plátně, barevná muzika na stropě, balónky všude a ohňostroj na Ostende.
A zas ráno. Vánočka. Čaj. Bezvětří. „… a teď nějakou historku z vody… ???… „Dejte mu talířek ať nedrobí.“ …“To je jak doma!“; „Klára řekla, že by na startovku šla, ale nechápe co znamená vytáhnout péčko.“ … „ To, že by mělo začít foukat.“ …a co ta historka z vody??? ….
Kupodivu jsme se všichni na povel zvedli a odjeli ještě dvě rozjížďky. Zabalit, uklidit, poplatit. Nástup a domů. A za půl roku znovu, s tou druhou rodinou.
Lída, Brno
P.S.: mám tu ještě pár nezařaditelných poznámek v mém zápisníčku: skleněný banán – asi rodinná výchova; vytahané cecíky psa manželky kamaráda – bez komentáře; a slovo uhyň, které se ozvalo z vedlejší lodi při závodě.
Přílohy a odkazy:
