Milí přátelé, členové a příznivci JO Lodních sportů Brno, dovolte mi malé zavzpomínání na uplynulých pět let závodění na létajícím Holanďanu. Začínali jsme závodit s Martinem Cvanem či Rolandem Wolkem v roce 2006. Na první závod, Pavlovskou regatu 2006, nás pozvali s Rolandem naši pozdější velcí soupeři a kamarádi Lehečkovi z JK Olomouc. S velkým zpožděním na vedoucí loď jsme si tehdy dojeli pro druhé místo ze dvou posádek, víc se nás v tomto závodě nesešlo …
První loď, která se jen vzdáleně podobala třídovému Flying Dutchman, byla přivezena r.2004 z Lipna od Jaroslava Klaboucha, který ji využíval pro rekreační jachting a po třech letech přesedlal na kajutovku. Původně loď brázdila vody Brombašského jezera v Německu, její stáří bylo velmi neurčité. Trup této „laminátky“ byl až neskutečně těžký, třídová váha 135 kg byla překročena nejméně dvojnásobně, což k dobré akceleraci příliš nepřispívalo. Nemuselo se však tolik vyvažovat. Loď stabilně seděla na vodě téměř jako kýlová jachta a za celé čtyři roky (2004-2007) jsme ji nikdy nepřevrátili, což se zřejmě nepodaří zopakovat. Pouze jsme s Martinem ojediněle vypadli z lodi do návětří na Lipně poté, co ustal vítr po předchozím poryvu. Pokud se vezla loď na starém krátkém vleku, kde měla těžiště až za jeho nápravou, při zvýšení rychlosti nad 85 km/hod. začal doslova tanec vleku z jednoho kola na druhé, což bylo asi zábavné pro ostatní řidiče, okamžitě však musela jít noha z plynu a po stabilizaci soupravy se mohlo jet dále.
Bohatost staré dakronové hlavasky neznala mezí a tak na stoupačku oproti dojíždějícím soupeřům i Fireballům náš kurz vedl doslova „do brambor“. Opotřebená genoa se nám postupně trhala, že i Cadeti si toho povšimli a nezapomněli nám to jednotlivě hlásit, nicméně naši tehdejší soupeři Pavel Fiala s Romanem Houdkem nás nebyli sto předjet. Teprve po zapůjčení neporušené kosatky od bratří Mannelů se jim to podařilo…
Stará loď byla velmi jednoduchá, chyběly kladky i záseky, skoro nic se nedalo trimovat. Jako spinakrový peň posloužila násada od smetáku. Snad právě pro to i díky Martinově smyslu pro taktiku jsme občas přivezli medaili. Vzpomínám, jak se nás na Lipně v Černé ptali, zda známe startovní proceduru a po dokončení Modré Stuhy jsme s Martinem vystupovali „na bednu“.
Zprvu nadějné, ale posléze zklamáním končící bylo tříměsíční vyjednávání s německým jachtařem z bavorského jachtklubu, který na webu nabízel svoji třídovou závodničku od Leonharda Madera. Po zdvořilé a sáhodlouhé komunikaci přes Rolanda v té nejlepší Němčině nám na závěr sdělil, že loď prodává domácímu zájemci. Připravená eura mezitím vesele klesala v ceně. Byli jsme z toho všichni rozmrzelí a došlo také ke změně v posádce.
První dva závody v jachtařské sezóně 2008 jsem oželel, neboť nastal čas připravovat se na kapitánské zkoušky a pro změnu se s osmičlenou partou v čele se Zbyňkem Vaculkou vypravit na moře.
Po návratu z Jadranu jsem pár týdnů koketoval s myšlenkou na vlastní námořní loď. Pak však přišla přes Wolfganga Dietricha z Werdau nabídka pořídit slušnou loď od jachtaře s krásným jménem Lothar Hubatschek. Dali jsme se dohromady s Tomášem Palkovským z ALT FD a vyrazili do Lipska přivézt tuto „zánovní krasavici“. Na ní jsme pak spolu odjeli většinu závodů sezóny 2008. Loď s Bau Jahr 1982 nepocházela sice od Madera, byla však rychlejší, trimovatelnější, lehčí, ale koupali jsme se pohříchu často… První den na MČR na Lipně nám mezi šedesáti lodičkami nejen vyskakovalo kormidlo z kování a na chvíli jsme byli neovladatelní, ale k mému zděšení jsme se první den mistrovství 5x převrátili a další dva dny se alespoň jedenkrát plavalo. Myslel jsem si, že to s FD „umíme“, ale skutečnost byla poněkud odlišná. Postupně jsme si na tuto závodničku zvykali, byli jsme více v patách ostatním dačmenářům a o lodi se opravdu nedalo říct, že je „Old Ham“, jak nazval tu starou první majitel. Angličtinářům výraz jistě nemusím překládat.
S Tomášem se mi jezdilo též velmi dobře. Přicházeli však noví přátelé – dačmenáři a také staronové, velice zkušené posádky (Zbyněk Zanker, Petr Štorch a další) což znamenalo ústup z medailových pozic a vytrvalou snahu o zlepšené lodi i sebe sama.
V sezóně 2009 jsme startovali s Rolandem, námořním jachtařem Jirkou Trojanem a poprvé jsme se objevili na startu v rodinné sestavě Otakar a Adam Achovi-Hübnerovi na Otmuchówském jazioru, kde se nám vedlo docela dobře, nekoupali jsme se a v jedné rozjíždce předjeli výkonnější posádku Zdeňků Lehečkových. Přivést své blízké k jachtingu se mi tímto přece jen podařilo, zlepšuje to „rozložení sil v rodině“, co se využití volného času týče.
V průběhu letošního roku jsem si stanovil cíl probojovat se v Českém poháru do první desítky. Též pociťuji potřebu po letech mít k dispozici trenéra či konzultanta, který by nám vytkl naše nejčastější chyby a poradil, jak je efektivně odstraňovat a lépe natrimovat loď . Požádal jsem o spolupráci Honzu Hykrdu, který je ochoten pomoci radou či osobní účastí při závodech dle svých časových možností.
Při opravě lodi mívám někdy pocit, že obě ruce jsou levé a u lodi stojí spíše nepraktický lékař. Přesto se však podařilo na závěr vybojovat s Adamem z ALT FD sedmé místo na MČR FD na Modrém Hroznu z dvanácti lodí a posunout se tak z jedenáctého na závěrečné deváté místo v Českém poháru z 28-mi hodnocených kombinací posádek, tj. přibližně z 22 lodí.
Chtěl bych nejen mladé závodníky ujistit, že neudělají chybu, pokud se budou věnovat závodění na této elegantní a rychlé lodi. Věřím, že i oni se budou cítit mezi kamarády dačmenáři dobře a ze závodů budou odjíždět s uspokojením z prožitého sportu i setkání s dobrou partou.
Přílohy a odkazy:
