Kaštela – Palmižana – Vis – Milna – Kaštela
Na letošní Českou námořní rallye vyrazilo 13 našich členů a daleko víc našich nečlenů. Takže to nebyl vůbec žádný Prygl rejs. Tento ročník byl vypsán v kategorii Salona 46 jako MČR One Design na moři a dále v kategorii First 45 a Hanse 418. Hanse 418 nakonec zůstala neobsazená, a tak se dohromady sešlo 10 Salon a 10 Firstů.
Předpověď slibovala střídavě celotýdenní bezvětří a střídavě vítr síly, kterou nechcete, zato déšť. S očekáváním všeho možného jsme mohli být pouze příjemně překvapeni.
Začali jsme tradičním rozdělením do skupin A a B následovaným neméně tradiční diskuzí na téma, proč právě my jsme skupina B. Poté už proběhl vlastní přesun nejrůznějšími prostředky do Kaštely.
Převzali jsme lodě, a ještě v sobotu jsme se dostali na vodu. Což je otázka, jestli to bylo dobře, protože jsme zbytečně o den dřív, než bylo nutné zjistili, že nám nic nejde, co můžeme to zamotáme a co nemůžeme, to taky. Zvláště za pomoci pně a jeho ovládání a kosatkových otěží se nám dařilo vytvořit něco, co by se dalo nazvat průnik Picassa s Gaudím a řešení se zdálo být někde v oblasti komplexních čísel nebo vícerozměrných matic.
Tak trochu jsme tušili, že nás takové situace budou provázet celý týden, a tak jsme ráno v sestavě inženýr, architektka a profesorka matematiky zkoušeli situaci analyzovat. Asi tak po dvou hodinách tahání různobarevných lan v marině, snažíc se simulovat vytažení spinakru, halzu a následné stažení bez toho, abychom ho reálně vytáhli, jsme uznali, že jsme konečně dostatečně znervóznění a závod konečně mohl začít.
První den. Počasí naštěstí nečetlo předpověď a díky větru 13-15 uzlů, sluníčku a teplotě 25 stupňů se obtížně hledalo něco, na co by si člověk mohl stěžovat.
Druhý den. A další den znovu. Krásné svezení s cílem v Palmižaně. A opět se skvělou společenskou částí.
Třetí den vítr něco mezi 10 a 16 uzly, sluníčko, teplo. Plavba od Hvaru na Vis okolo Paklených ostrovů. Česky Pekelné ostrovy. Zejména pro ty části startovního pole, které zvolily nesprávnou stranu. To překvapení, kdy vystrčíte příď za ostrovem, v domnění, že jste třetí a ono se ukáže, že jste osmí a to tak, že těch prvních pět už vidíte jen dalekohledem, není úplně to, co jste ten den chtěli. Ještěže máme salám. Teda klobásky.
Nicméně ani ti, kteří tu stranu trefili, nebyli ušetřeni lehce infarktových stavů. Cíl byl (určitě ne zlomyslně) postaven do zátoky tak, aby přesto, že nedaleko fouká zmíněných stabilních 10-16 uzlů, se do něj nedalo přijet bez průjezdu solidním větrným stínem. No, stínem, spíš takovou menší větrnou černou dírou. Náskok půl míle v tu chvíli nic nemusel znamenat a mnohdy taky neznamenal. Ne všichni to ohodnotili pozitivně. Raději se neptejte, kdo jel celou dobu třetí. Tedy skoro celou dobu, jenom od startu tak 2-3 metry před cíl. A už vůbec se dotyčných neptejte, jestli to tak zůstalo i v cíli, mohli byste jednu dvě koupit.
Za zmínku by stál také speciální tajný rituál, pomocí něhož došlo po takovém dojezdu na 4. místě u posádky této lodi k duševní očistě. Ovšem tento rituál je tajný a máme pouze kusé zprávy zahrnující např. hlášení kapitána Jadrolinie, jemuž třikrát musela uhýbat loď s osmi nahými kráskami na laně za lodí a s devátou u kormidla. Zajímavé je, že díky aplikaci teorie relativity to z lodi zmítané rituálem vypadalo, jako by ty Jadrolinky byly tři, i když to nesjpíš byla jedna, jezdící dokola, protože kapitán nemohl uvěřit vlastním očím. Viz také hlášení o zpoždění na lince Split-Hvar – Vis – Split ze dne 15.10.2024. Díky úspěšnému rituálu pravděpodobně přežil také stavitel cíle.
Ve třídě Salona se jednalo o jedinou rozjížďku, kde jinak suverénně jezdící RODOP našel nějaké přemožitele. Také oni nevybrali tu nejlepší stranu sice krásných, ale jinak pěkně pekelných ostrovů. A posádku, co jela ve Firstech celou dobu třetí v Salonách hravě překonal Čuty, který sice k zátoce a její tišince přijel druhý, aby se před cílem uraženě postavil zádí k cíli a pěkně si prohlédl 6 (slovy šest) dalších lodí, které se kolem něj proplížily (o jízdě se v této zátoce nedalo mluvit) a teprve potom v klidu dokončil jako 8.
No prostě není nutno, aby bylo stále veselo…
Čtvrtý den se konečně našel nějaký důvod ke stížnostem, vítr si dal trochu pauzu, ale jedna rozjížďka se přeci jen dala odjet. O co méně větru, o to více vynikl proud, který tekl přesně opačným směrem, než se dočtete v příručkách. Aspoň zbyl čas na koupání i pro ty posádky, co nejely o den předtím celou dobu třetí, vaření oběda a podobné kratochvíle. Voda přes 20 C v půlce října nebývá ani na Jadranu standardem.
Pátý den závodu. Předpověď na slabý SV s tím, že poté z moře směrem ke břehu přijde silné Jugo. Rozjížďka ve Splitském kanálu, start někde u Stomorské a s bójkou na západním konci Veli Drveniku. Start za slabého SV větru. Salony jedou kolem Drveniku půl napůl, aby se u bójky sjely zároveň. Firsty se dělí v poměru 1:9. Jedna loď se vydává směrem ven na moře pro ohlášené Jugo. Ovšem to, že ho tam mají Salony neznamená, že tam něco zbylo pro First. Konečně ženeme celé pole před sebou. A mají z nás respekt. I devátá loď je poněkud v nedohlednu. Cíl je ovšem zase zpátky ve Splitském zálivu u mělčiny Mlin. A zde přichází další losování, z neznámých příčin se lodě před námi hlídají tak pečlivě, že ještě tři předjedeme. Jachtařsky vydařený den, čeká nás večeře a večírek v Kaštele.
Večírek nabírá na grádech, sousední loď rozjíždí diskotéku, kterou protáhnou asi tak do tří do rána. Nicméně spát se u ní dá docela dobře, takže co. Poté začne pršet a Luďan, do té doby spící na palubě se přesouvá do salonu. Teprve teď jsem pochopil, že ten rytmický basový reproduktor z diskotéky nebylo nic jiného než Luďanovo chrápání. Dokud šlo zvenčí, spalo se docela v pohodě. Uvnitř vytvořilo vibrace neuvěřitelného charakteru, takže odcházím spát do auta.
Šestý den. Poslední závodní den. Konečně to vypadá, že si můžeme trochu postěžovat na počasí. Na moři hlášené Jugo s nárazy ke 30 uzlům a moře 4-5, v Kaštelském zálivu méně. Mjestimice kiša. Naštěstí zůstáváme v zálivu, počasí vypadá jako na Lipně, jen je o něco tepleji než na Lipně v červenci, takže se zbytečně nepotíme. Vítr postupně sílí až ke 20 uzlům a čím víc uzlů větru, tím více uzlů dokážeme vyrobit za pomocí ovládání pně a kosatkových otěží. Na to, co dovedeme se samotným pněm se raději neptejte. Poslední rozjížďka, na startu ještě svěže fouká, aby to v průběhu zdechlo, zato déšť zesílil. Špiónky nalepené na kosatku, vlny zůstaly a už chválíme rozhodčího, že to nejen zkrátil, ale taky že nedal ještě jednu.
A je konec. V Salonách vyhrál Rodop na celé čáře, Firsty vyhrál Cigi, pardon, Autolaky Hrubý.
Ve Firstech máme dvakrát bednu – Honza Kudrna v Hohe týmu na druhém místě a Helča Svanovská s Twinky holkama na třetím. SUPER!
A skvěle zajela členy, tedy vlastně členkami YCLS nejobsazenější loď Omniplast ladies, kterým čtvrté místo uteklo opravdu jen těsně.
Kompletní výsledky našich členů
MČR One Design, třída Salona 46
5. místo Tomáš Fridrich v posádce Petra Krause (Newton Yacht Club)
10. místo Martin Vašík v posádce Ivo Svobody (300 P SAILING SQUAD)
Třída First 45
2. místo Honza Kudrna v posádce Honzy Chlupa (Hohe team)
3. místo Helča Svanovská v posádce Renaty Marečkové (Twinky holky)
5. místo (na shodu za 4) Svaťka Jakešová (kapitánka), Bára Krejčiříková, Jitka Bidlová, Tereza Pročková a Martina Kupská (Omniplast Ladies)
6. místo (ovšem daleko za 5. místem) Honza Krejčiřík a Petr Spousta v týmu Honzy Štrunce (Pavouk team)
A celé to za ČSJ garantoval a taky pomáhal pískat Radim Vašík, na mediální lodi nás doprovázel Honza Brettschneider.
