9. 6. 2012, Lipno nad Vltavou
Druhý červnový víkend letošního roku jsem na poslední chvíli dostal společně s Martinem Cvanem nabídku zúčastnit se velmi zajímavého jachtařského závodu na plachetnicích Longtze premier. Pořadateli, společnosti Lipno Point, se totiž na jaře podařilo pořídit flotilu šesti těchto zbrusu nových kýlových bezkajutových plachetnic svými jízdními vlastnostmi nejblíže lodní třídě Melges 24. Na Lipně tak letos poprvé pořádá sérii business regat. My jsme mohli být u toho!
Po pátečním stresu v práci jsme se s Martinem vydali na cestu až k osmé hodině večerní, abychom něco málo před půlnocí dorazili na místo činu. Tam už na nás čekal apartmán Lipno Pointu číslo 9 v luxusním standardu, o kterém se nám na jiných závodech může jenom zdát. Díky bohu, ven by kvůli dešti psa nevyhnal a v tomto stavět stany? S instrukcí, že se někdy mezi osmou a desátou hodinou dopolední máme dostavit na snídani, jsme po cestování vyčerpáni ulehli a přemýšleli, co nás další den čeká.
Po ranní snídani formou švédského stolu jsme se k naší radosti dozvěděli, že pojedeme s Martinem na jedné lodi. Seznámili jsme se našimi spolubojovníky v posádce Martinem a Lenkou, kteří byli do té chvíle jachtingem nedotčeni. Nafasovali jsme erární jachtařskej mundur a vydali jsme se do Mariny Lipno, kde již na nás čekala bílá společnice – plachetnice Longze Premier. Deštivé počasí se slabým větrem nás rozhodně neodradilo.
Proběhlo krátké seznámení, rychlé ustrojení a k poledni hlavní rozhodčí Honza Myslík troubil ke startu první rozjížďky s trasou dvou karuselů – nahoře bójka levobokem, dole brána. Start se nám příliš nevydařil S neohrabanými obraty jsme se očividně nepotáceli sami a s technikou jízdy jsme se tak nějak seznamovali za pochodu. Na zaďáka jsme odhalili začátečnickou chybu. Nataklovali jsme si genakr obráceně, s prohozenými rohy „clew“ a „tack“ jsme jistě vypadali jako správní plantážníci.
Na druhou rozjížďku přifouklo, strat se nám docela podařil. Zjistili jsme, že stoupačky budou dobrý, bojovali jsme s rychlostí na zaďáky – tentokrát již se správně orientovaným genakrem. Asi to bude chtít víc cviku – oranžový Tomáš Karas s posádkou jako by měl nějaký tajný motor. Na třetí rozjížďku vítr zase zeslábl, zato se opět rozpršelo. Manévry se nám od první rozjížďky o sto procent zlepšily, včetně práce s genakrem. Na zaďáky jsem konečně přišel, jak se poprat se třemi průběžnými spírami prohnutými na opačnou stranu. Chce to cvik.
Po třech rozjížďkách hlavní rozhodčí velel vzhledem ke slábnoucímu větru na břeh
. Soutěžení bylo plánováno pouze na sobotu. V marině již na nás čekal horký čaj. Pobalili jsme loď a hurá do sprch. Martin využil i místní možnosti wellness, já jsem odpoledne využil ke krátkému „přemýšlení“ o spánkovém deficitu z uplynulého pracovního týdne. Na sedmou hodinu pořadatelé připravili raut, poté vyhlášení výsledků.
Konec dobrý všechno dobrý. Ze šesti jsme nakonec skončili třetí, takže v první polovině. A bedna se počítá 🙂 Získanou trofej – broušenou lodičku – jsme rádi přenechali našim spolubojovníkům Martinovi a Lence. V neděli se s námi pořadatel rozloučil snídaní a hurá domů. Já jsem to vzal „zkratkou“ přes Vídeň. Marťas dal přednost cestování přes Budějovice.
Závodění na Longtze hodnotím velice pozitivně. Je to rychlá, přeplachtěná plachetnice. Pro začátečníky se skiprem jak dělaná. Jen doufám, že se mi někdy možnost zazávodit si na této moderní plachetnici zopakuje, snad i v trochu silnějším větru.
Roman Vašík
